Bohdanečtí z Hodkova

podle Myslivečkova Erbovníku: Český vladycký rod pocházející z Hodkova u Zruče nad Sázavou, kde se připomíná od počátku 15. st. Kuneš, předek rodu. V 15. st. držel rod také nedalekou tvrz Bohdaneč a v letech 1522 až 1575 vlastnil rod zámek Žleby. Ve 2. pol. 16. st. se větev rodu usadila na Trutnovsku, kde vlastnila panství Dolní Adršpach, skály a Teplice nad Metují. Václav (U1614) vystavěl roku 1599 renesanční zámek v Teplicích nad Metují. Jeho bratr Adam Abraham vystavěl zámek v nedalekém Dolním Adršpachu. Podporoval stavovské povstání a zahynul spolu se svým synem roku 1620 při výbuchu střelného prachu v jičínském zámku. Jím vymřel rod Bohdaneckých po meči.

podle Lexikonu české šlechty: Jsou starou vladyckou rodinou, která pochází z Kutnohorska, vesnice Hodkov leží mezi Zručí nad Sázavou a Čáslaví.Václav Hájek z Libočan jim přisoudil jakéhosi mytického praotce jménem Pertold z Pertoltic, ale počátky rodu jsou mladší, až z počátku 14. st.Když získal Heřman z Hodkova přibližně v polovině následujícího st. k tomu ještě Bohdaneč, začali se psát Bohdanečtí z Hodkova. Ve znaku červené barvy měli tzv. šraňk, tj. závoru, jenž se používal jako zábrana v místech, kde se vybíralo mýtné.Jeho syn Heřman měl pravděpodobně dva syny – Kuneše a Petra, kteří se stali zakladateli dvou větví rodu. Kuneš přikoupil k Suchdolu u Kutné Hory několik vesnic, prodal Bohdaneč a koupil Žleby. Kunešovi potomci získali majetek na Broumovsku, například Skalku, Teplici nad Metují, Adršpach, a tato odnož Kunešovi větve vymírá v 17. století. Synové Hařmana mladšího vlastnili majetek v okolí Kutné Hory a také tato druhá odnož vymírá počátkem 17. st.Druhý Heřmanův syn Petr převzal od Jana z Pernštejna hrad Landšperk s panstvím, který jeho synové drželi do r. 1564. Tato větev se již na počátku 17. st. neuvádí. Při známém výbuchu na jičínském zámku, kdy Eliška Kateřina Smiřická zapálila ve sklepení sudy se střelným prachem, zahynulo mnoho lidí. Kromě Elišky Kateřiny a jejího švagra Jindřicha Slavaty tu zahynul v únoru 1620 stavovský komisař Adam Abrahám B. z H. se svým synem Rohoslavem. O Jindřichovi B. z H., jenž se zúčastnil cesty Viléma z Rožmberka do Itálie, praví kronikář, že to byl „muž obrovité postavy a vynikající znalec koní“. Kromě dvou uvedených větví žila ještě jedna odnož, která se psala jen z Hodkova, a další – Mařanové Bohdanečtí z Hodkova, kteří prý získali povýšení do vladyckého stavu v 15. st. a na počátku 17. st. jim byl tento název potvrzen. Příbuzenskými svazky byli B. z H. spojeni s Amchy z borovnice, Klusáky z Kostelce, straky z Nedabylic, Míčany z Klimštejna, Bradleckými z Mečkova ad.

Ruthardovci z Malešova

podle Myslivečkova Erbovníku: Kutnohorský patricijský rod, jenž roku 1364 koupil tvrz a městečko Malešov. Členové rodu počátkem 15. st. přijati do šlechtického stavu, který jim společně s erbem potvrdil král Ferdinand I. Roku 1543. Rod vymřel po meči roku 1576.

podle Lexikonu české šlechty: Jsou českou vladyckou rodinou s německými předky, kteří k nám přišli koncem 13. st. a usadili se v Kutné hoře. Na modrém štítě erbu nosili obrněnou ruku, která držela někdy ratolest, někdy větev, ostrev. V klenotu se motiv opakuje. První zřejmě přišel do Kutné Hory Ruthard, jenž tu rychle zbohatl. Jeho synové Mikuláš Albrecht a Kunrát se v roce 1309 spojili ještě s dvěma pražskými měšťany a jedním kutnohorským a zajali tři pány v sedleckém klášteře. Pomáhali také stoupencům Jindřicha Korutanského a uprchli za ním do Korutan, později se však vrátili. V druhé polovině 14. st. se R. usadili v Malešově – ten koupil prvně Kunclin od sedleckého kláštera v roce 1364 – , pak i v Kolíně. Václav vyženil Svojšice, Petr, ale i Jindřich cestovali v roce 1415 až do Kostnice. Jeho potomek Mikuláš po sobě na jihu Čech zanechal trvalé stopy. Byl skvělý budovatel rybníků. Byl rožmberským úředníkem, předtím působil na novobystřickém panství Krajířů z Krajku, v letech 1565 – 1571 byl třeboňským hejtmanem, ale potom odešel z rožmberských služeb. Zemřel někdy po roce 1576.

Těchlovci z Těchlovic

podle Myslivečkova Erbovníku: Český vladycký rod sídlící ve 14. st. na Litoměřicku. Koncem 14. st. vystavěl u Děčína hrad Vrabice, avšak během 15. st. rod zchudl a zanikl.

Z Hustířan

podle Myslivečkova Erbovníku: Starý český vladycký rod z tvrze Hustířany u Jaroměře. V 15. st. se rozštěpil na několik větví: Bukovští z Hustířan; značně zchudli následkem pobělohorských konfiskací. Chvalkovští z Hustířan; sídlili na zámku Chvalkovicích u České Skalice do roku 1594, Jiřík roku 1560 místosudí zemský. Rodovští z Hustířan; Bavor ml. (1526 – 1592), alchymista, hvězdář a filozof, který alchymii obětoval celé své jmění. Vedle filozofických knih sepsal též dílo „Kuchařství, tj. knížka o rozličných krmích, kterak se užitečně s chutí strojit mají“. Václav, válečný rada, povýšený roku 1744 do panského stavu. Počátkem 19. st. Rodovští vymřeli. Zárubové z Hustířan; byli nejvýznamnější a nejbohatší větví rodu. Roku 1586 jim byl potvrzen panský stav a roku 1695 dosáhl a jedna z linií rodu povýšení do hraběcího stavu, přičemž starobylý rodový erb zůstal beze změn. Rod, sídlící v průběhu několika staletí na Seči, Radimi, Svojanově, Kostelci nad Orlicí, Vamberku a mnoha dalších panstvích, vymřel v 18. st.

Hášové z Újezda

podle Myslivečkova Erbovníku: Český vladycký rod pocházející z Kolína, kde se předek rodu Háša připomíná roku 1466. Jeho syn Jiří H. se roku 1518 píše „z Újezda“ a jeho erb se shoduje se znakem rodu Báderských z Újezda. Z toho vyplývá, že byl nejspíš před rokem 1518 přijat s královským svolením k erbu Báderských jako erbovní strýc. V 16. st. vlastnil rod v Polabí panství Malešov, Konárovice a další statky. Koncem 16. st. rod zchudl a jeho členové „páchali skutky lotrovské“.

podle Lexikonu české šlechty: Jsou starou českou vladyckou rodinou, která pocházela ze středních Čech, především z Kolínska, a byla stejného původu a erbu jako Baderští z Újezda. V modrém štítu měli společně lví hlavu s lidským obličejem. Předek rodu Háša vlastnil v druhé polovině 15. st. majetek u Kolína a jeho syn Jiřík si vedl tak dobře, že zakoupil roku 1524 za 3500 kop grošů českých Malešov, potom ještě Bahno a další vesnice. Jeho bratr Václav zakoupil Konarovice, jeho potomek Jiří vyženil s Magdalénou Salavovou z Lípy Křesetice a Perštejnec. Jeho syn Karel prodal v r. 1595 jak Křesetice, tak i Perštejnec, vyženil s Kateřinou z Lukavce statek Nové Martinice, o který, jak píše A. Sedláček, „přišel pro dluhy a život svůj neřestmi zhanobený dokonal v chudobě“. Jan Jiří H. z Ú. Si nevedl o mnoho lépe, neboť prodal Konarovice a Zůstaly mu pouze Nebovidy, které musely být po jeho smrti v r. 1604 pro dluhy prodány, takže třem dcerám a dvěma synům již nezbylo nic. Nelze se proto divit, že ti také uzavírají „známou nám řadu členův této rodiny“.

Z Lípy

podle Myslivečkova Erbovníku: Trčkové z lípy jsou českým vladyckým, později panským rodem, pocházejícím z Lípy u Hradce Králové. Mikuláš (†1453) získal v 1. pol. 15. st. značný majetek, mimo jiné Lipnici, Vlašim, Trhový Štěpánov, Dolní Kralovice, Křivsoudov a Načeradec.Založil tak moc a bohatství rodu.Burijan na Lipnici, od roku 1457 nejvyšší písař, stoupenec Jiříka z Poděbrad, připojil k dědictví po otci Cheb, Lichnici, Želiv a další statky. Byl zakladatelem lipnické větve rodu. Od jeho bratra Mikuláše st. pochází rodová větev sídlící na Vlašimi, která vyhasla v roce 1569. Z ní pochází Vilém, hejtman Hradeckého kraje, povýšený roku 1562 do panského stavu. Z lipnické větve vynikl Mikuláš ml. Na Lichnici, jenž koupil roku 1493panství Opočno, později Třebechovice a Smiřice. Roku 1511 získal panství Děčín s Kamenicí a Benešovem nad Ploučnicí. Získal také Svojanov, Polnou a některá panství na Moravě. NA přelomu 16. a 17. st. patřil rod k nejbohatším v Čechách. Jan Rudolf se roku 1588 oženil se ctižádostivou Marií Magdalenou z Lobkovic.Během stavovského povstání sympatizoval s opozicí, a když byl obžalován z účasti v něm, zajistila Marie Magdalena za pomoci vlivných přátel zproštění jeho viny. Majetek rodu ohrožený konfiskací dokázala paní Trčková ještě více rozmnožit o statky zabrané poraženým stavům. Roku 1629 byl rod povýšen do hraběcího stavu. Adam Erdman, syn Jana Rudolfa a důstojník Valdštejnova vojska, byl spolu se svým velitelem zabit roku 1634 v Chebu. 1) tomtéž roce zemřel i jeho otec, jako posední mužský potomek rodu, jehož obrovský majetek propadl konfiskacím. Salavové z Lípy byli společného původu a erbu se svými slavnými příbuznými Trčky. Počátkem 15. st. drželi hrad Skály na Náchodsku, později v 16. st. některé statky na Kutnohorsku. Dva členové rodu byli trestáni pokutou za účast ve stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Rod vymřel po meči roku 1741.

podle Lexikonu české šlechty: Jsou starým českým vladyckým rodem, který je stejného původu a erbu s Trčky z Lípy. Ve východních Čechách se prvně objevují na konci 14. st. Dvakrát dělený štít má shora černý, stříbrný a červený pruh.Předkové rodu se nazývali podle vesnice Lípy u Hradce Králové, předek S. z L. Matěj vlastnil již okolo r. 1393 hrad Skály u Police nad Metují, bojoval na straně husitů a na úkor broumovského kláštera rozšířil a své panství. Později přešel na stranu Zikmundovu, a tak si po r. 1434 dokázal udržet svůj majetek, přičemž celý hrad rozšířil a opevnil. Syn Matěj získal Střezetice a jeho čtyři potomci potom připojili další vesnice, např. Heřmanice. V první polovině 16. st . se rod rozdělil do dvou větví. Jan starší držel Malešov, Křesetice na Kutnohorsku, které prodal, Janu mladšímu patřil Úmonín, Nová Lhota, Zdeslavice a Zhoř a zemřel r. 1587 na Úmoníně. Z jeho potomků Matěj vlastnil Bykaneč a jeho syn Jan Bořek byl potrestán za účast ve stavovském povstání konfiskací třetiny majetku. František Antonín Josef získal statek na Moravě, který opět prodal, v letech 1719 – 1741 byl dvorským sudím. V roce 1741 zemřel jako poslední mužský člen rodu. Druhá větev pochází od Matěje, jenž držel statek Lhotici u Humpolce. Jeho synové se podělili a získali další vesnice, např. Bělou, Odlochovice, Úmonín, Zdeslavise, Zhoř ad. V první polovině 17. st. tato větev rodu vymřela.

Voděradští z Hrušova

podle Myslivečkova Erbovníku: Česká vladycká rodina z Hrušova a Voděrad na Boleslavsku, kde se uvádí v pol 15. st. Jiří vlastnil Dobřeň, Rabštejn, Malešov, Břežany, Suchdol aj. Byl muž šetrný až skoupý, který nabyl mnoho peněz lichvou. Roku 1580 byl sťat, protože hrubě porušil zemská zřízení. Bohuslav zemřel roku 1612 jako poslední mužský potomek rodu.

podle Lexikonu české šlechty: Jsou starým českým vladyckým rodem, který pocházel z Boleslavska, který je tu uváděn v první polovině 15. st. V červeném štítě rodového erbu měli zlatý kosmý pás a nad ním lilii stejné barvy. Původně sídlili ve vsi Hrušov, jižně od Mladé Boleslavi, později získali Nedaleké Voděrady, které patřili Mikuláši z Hrušova okolo roku 1440. Jiří V. z H. vlastnil koncem 15. st. na Kolínsku Libodřice a později k nim připojil ještě Nemošice, které však potom prodal a zakoupil Mlékovice. Synové Jindřich a Bernard drželi Ratiboř, Dobřeň a další menší statky na Kolínsku a Kutnohorsku. Jindřichův syn Jiří byl po otci majitelem Ratiboře i Dobřeně a přikoupil další statky, např. tvrz Malešov, Suchdol, Hranice, Bohouňovice, Břežany, hrad Sion u Kutné Hory aj. V roce 1580 vzbudilo velký rozruch jeho odsouzení pro lichvu, podvody a finanční machinace. Přes prosby manželky Anny z Dobřenic, matky sedmi dětí, byl v listopadu sťat. Jeho statky byly zabrány, Malešov a Sion připadly císaři, ostatní však byly nakonec vráceny sirotkům. Po Janu Jindřichovi připadla Dobřeň Václavovi, který měl bohatou knihovnu, Bohuslav získal Suchdol a zemřel r. 1612 jako poslední mužský člen rodu, dcera Kateřina Polyxena se provdala za Otu z Donína a zemřela r. 1643 v emigraci v Drážďanech.

Z Valdštejna

podle Myslivečkova Erbovníku: Slavný český panský rod z velkého rozrodu Markvarticů. První známí předek Jaroslav z Hruštice byl roku 1262 královským purkrabím na Boleslavi. Zdeněk vystavěl v 2. pol. 13. st. u Turnova hrad Valdštejn. Měl 6 synů a jejich potomstvo se velmi rozrostlo. Podle hlavních sídel se rod členil na větev lomnickou, štěpanickou, brtnickou, skalskou, újezdskou, hostinskou, poličanskou, miletínskou, hradišťskou, dobrovickou, heřmanickou a duchcovskou. Po roce 1337 se lvice ve znaku Valdštejnů a jejich příbuzných pánů z Rotštejna vzpřímila. V 16. st. začali Valdštejnové užívat ve znaku znamení čtyř lvů. U moravských větví rodu byli většinou všichni čtyři lvi obráceni jedním směrem, kdežto čeští Valdštejnové měli lvy otočené proti sobě do středu štítu, a později jim byly dány na hlavy korunky.Z významných osobností rodu jich lze pro veliké množství připomenout jen několik. Hynek ze štěpanické větve bojoval na straně husitů roku 1420 u Vyšehradu a roku 1426 u Ústí. Byl znám též pod predikátem z Koldštejna a roku 1427 byl zabit v Praze. Z brtnické větve, sídlící na Brtnici, Rukštejně, Sádku a Moravských Budějovicích, vynikl Hynek, roku 1588 nejvyšší komorník jeho syn Zdeněk, zvolený roku 1619 za direktora, byl komorníkem Fridricha Faldského. Roku 1621 byl odsouzen ke ztrátě hrdla, cti a statků. Trest byl zmírněn na vězení, v němž roku 1624 zemřel. Heník z dobrovické větve zřídil roku 1610 tiskárnu v dobrovickém zámku. Roku 1616 vydal spis, ve kterém haněl císaře Rudolfa a Matyáše. Byl proto obeslán k soudu.Jan na Komorním Hrádku, v letech 1554 – 1570 nejvyšší sudí a do roku 1576 nejvyšší komorník, byl stoupencem víry podobojí. Jeho potomek Adam, roku 1611 nejvyšší sudí a v letech 1611 – 1619 nejvyšší hofmistr. Zachoval věrnost císaři, za což získal roku 1621 polepšení erbu a značný majetek. V letech 1627 – 1638 byl nejvyšším purkrabím. Albrecht, vévoda frýdlantský, slavný vojevůdce třicetileté války pocházel z heřmanické větve rodu. Sňatkem získal značný majetek na Moravě. Roku 1619 přeběhl s plukovní pokladnou moravských stavů k císaři do Vídně, přičemž byl na věky vypovězen z Moravy a jeho statky byly zabrány. Získal si přízeň císaře, který jej roku 1625 povýšil na vévodu z Frýdlantu a pověřil jej vrchním velením svého vojska. Během svého života nahromadil Valdštejn obrovský majetek, jehož základem byla rozsáhlá panství rodu smiřických. Z Frýdlantu přesunul střed svého panství do Jičína, kde vystavěl rezidenční zámek. Byl vévodou frýdlantským, meklenburským, zaháňským a hlohovským. Jeho moc vyjadřoval i složitý erb, který obsahoval vedle středního pole s rodovým znakem Valdštejnů i řadu dalších polí se znaky jeho panství. Z touhy po moci jednal tajně od roku 1631 s protihabsburskou koalicí. V roce 1634 byl zabit v Chebu císařskými důstojníky. Jan Bedřich byl v letech 1675 – 1694 pražským arcibiskupem. Jedna z větví rodu, od roku 1628 v hraběcím stavu, zdědila v roce 1758 erb a jméno pánů z Vartenberka. Členové rozvětveného rodu zastávali i v pobělohorské době řadu dvorských a zemských úřadů. Linie rodu, sídlící na zámku v Duchcově, vymřela roku 1901. Roku 1920 bylo duchcovské panství v rámci pozemkové reformy dědicům zkonfiskováno. V roce 1945 opustili Valdštejnové své panství v Mnichově Hradišti, kde je pochován vévoda Albrecht, a rod nyní žije v cizině.

podle Lexikonu české šlechty: Též Waldsteinové je jméno staročeského rodu odvozujícího svůj původ od Markvarticů a později rozrostlého do mnoha vnitřně členěných a bohatě potomky zastoupených větví. Shodně s ostatními Markvartici měli v erbu nejprve lva, později přijali čtvrcený štít, kde se střídali zlatí a modří lvi v opačně zbarvených polích. Ještě později přibyly lvům na hlavách korunky a Adam z V. dostal r. 1621 doprostřed štítu císařského orla,jenž drží ve spárech kotvu a palmovou ratolest. K tomu pak v r.1758 přibyl ještě erb Vartenberků. Prvním známým předkem byl Jaroslav z Hruštice. Od jeho synů potom pocházejí začátkem 14. st. tři hlavní větve; Dětenští a Rotštejnští záhy vymírají, avšak větev Zdeňka, jenž vlastnil hrad Valdštejn u Turnova, se hojně rozrostla. Jedni měli statky na Hrubé skále a později v Lomnici, další ve Vysokém, Poniklé a Štěpanicích. Z lomnické větve pocházejí Brtničtí V., z nich Hynek zastával vysoké úřady, bratr Jindřich držel Brtnici a Heraltice; jeho syn Zdeněk byl v r. 1619 zvolen stavovským direktorem v Brně. Hlavní štěpanická větev se v průběhu 15. st. a následujícího století rozdělila do mnoha dalších rodových větví. A tak tu můžeme dešifrovat majetek i jméno od Malé skály, Libštejna, Újezda, Hostinného, Heřmanic, Albrechtic, Miletína, Mnichova Hrdiště až po Duchcov; tak bohatě rozvětvený rod se postupně vlastnictvím nejrůznějších statků dostává do celých Čech, na Moravu, ale i do dalších historických zemí království.Mnoéhé odnože větví zmizeli v propadlišti dějin, jiné se obdivuhodně udržely. Adam z V. (1569 – 1638) se stal nejvyšším sudím a v roce 1627 nejvyšším purkrabím. Dokázal využít po porážce stavovského povstání každé příležitosti k rozšíření svého majetku, avšak nejvíce z pobělohorské situace těžil jeho příbuzný Albrecht. Z dalších V. byl Jan Fridrich v letech 1675 – 1694 pražským arcibiskupem. Hrabě Josef Karel, který většinu svého života strávil na cestách a zbytek věnoval, zaměstnával na svém duchcovském zámku v knihovně slavného Giacoma Casanovu. Po roce 1945 žili V. v cizině, pouze hraběnka Valdštejnová dožívala ve svém pražském paláci i po roce 1948. Po r. 1989 se někteří V. vrátili zpět do Čech jako podnikatelé.

Berkové z Dubé

podle Myslivečkova Erbovníku: Český panský rod, jehož zakladatelem byl Hynek (1249 – 1306, který byl ke sklonku svého života pražským purkrabím. On a jeho synové vlastnili řadu hradů na severu Čech. Svou moc a bohatství upevnil rod v 15. a 16. st., kdy jeho členové zastávali významné zemské a dvorské úřady a vznikla celá řada rodových větví – Škopkové, Červenohorští, Adršpachové. Ke zmnoženým rodovým panstvím patřila například Houska, Bělá, Bezděz, Lemberk, Dubí, Zákupy, Milštejn, Tolštejn, Kokořín, Kuřívody, Berštejn a další. Zbyněk se stal roku 1592 pražským arcibiskupem. Bohuchval, pán na Bělé, Kuřívodech a Chyši, stavovský direktor, byl nejvyšším purkrabím za vlády Fridricha Falckého. Václav, pán na Doksech, Bezdězu, Vidimi, Kokoříně, Novém Berštejně, direktor za panský stav, byl za vlády Fridricha Falckého nejvyšším sudím. Oba uprchli po Bílé hoře s králem Fridrichem ze země a byli v nepřítomnosti odsouzeni k smrti. Vyjmenovaná panství byla rodu zkonfiskována. Jiní členové rozvětveného rodu zůstali věrni císaři. Jedna z rodových větví byla roku 1637 povýšena do stavu říšských hrabat, přičemž jí byl polepšen erb. V Čechách rod vymřel počátkem 18. století. Ve Švédsku a v Sasku se v 18. a 19. st. připomínají potomci rodových větví, které emigrovaly po Bílé hoře.

podle Lexikonu české šlechty: Též Waldsteinové je jméno staročeského rodu odvozujícího svůj původ od Markvarticů a později rozrostlého do mnoha vnitřně členěných a bohatě potomky zastoupených větví. Shodně s ostatními Markvartici měli v erbu nejprve lva, později přijali čtvrcený štít, kde se střídali zlatí a modří lvi v opačně zbarvených polích. Ještě později přibyly lvům na hlavách korunky a Adam z V. dostal r. 1621 doprostřed štítu císařského orla,jenž drží ve spárech kotvu a palmovou ratolest. K tomu pak v r.1758 přibyl ještě erb Vartenberků. Prvním známým předkem byl Jaroslav z Hruštice. Od jeho synů potom pocházejí začátkem 14. st. tři hlavní větve; Dětenští a Rotštejnští záhy vymírají, avšak větev Zdeňka, jenž vlastnil hrad Valdštejn u Turnova, se hojně rozrostla. Jedni měli statky na Hrubé skále a později v Lomnici, další ve Vysokém, Poniklé a Štěpanicích. Z lomnické větve pocházejí Brtničtí V., z nich Hynek zastával vysoké úřady, bratr Jindřich držel Brtnici a Heraltice; jeho syn Zdeněk byl v r. 1619 zvolen stavovským direktorem v Brně. Hlavní štěpanická větev se v průběhu 15. st. a následujícího století rozdělila do mnoha dalších rodových větví. A tak tu můžeme dešifrovat majetek i jméno od Malé skály, Libštejna, Újezda, Hostinného, Heřmanic, Albrechtic, Miletína, Mnichova Hrdiště až po Duchcov; tak bohatě rozvětvený rod se postupně vlastnictvím nejrůznějších statků dostává do celých Čech, na Moravu, ale i do dalších historických zemí království.Mnoéhé odnože větví zmizeli v propadlišti dějin, jiné se obdivuhodně udržely. Adam z V. (1569 – 1638) se stal nejvyšším sudím a v roce 1627 nejvyšším purkrabím. Dokázal využít po porážce stavovského povstání každé příležitosti k rozšíření svého majetku, avšak nejvíce z pobělohorské situace těžil jeho příbuzný Albrecht. Z dalších V. byl Jan Fridrich v letech 1675 – 1694 pražským arcibiskupem. Hrabě Josef Karel, který většinu svého života strávil na cestách a zbytek věnoval, zaměstnával na svém duchcovském zámku v knihovně slavného Giacoma Casanovu. Po roce 1945 žili V. v cizině, pouze hraběnka Valdštejnová dožívala ve svém pražském paláci i po roce 1948. Po r. 1989 se někteří V. vrátili zpět do Čech jako podnikatelé.

Z Osteina

podle Myslivečkova Erbovníku: Německý hraběcí rod, jenž roku 1710 získal inkolát v Čechách a roku 1712 říšský hraběcí titul. V letech 1710 – 1809 vlastnil rod panství Malešov na Kutnohorsku. Jindřich Karel koupil roku 1728 Dačice. Byl vyslancem v Petrohradě. Jeho syn Jan Bedřich se přiženil do rodu hrabat z Dahlberga. Zemřel roku 1809 bezdětný a majetek odkázal adoptivnímu synovi Karlovi z Dahlberga, který se pak psal Dahlberg – Ostein a založil linii rodu žijící do 20. stol.

Dahlbergové

podle Myslivečkova Erbovníku: Starý německý rod pocházející z Porýní. Panská větev rodu držela v Čechách od roku 1814 panství Malešov na Kutnohorsku, kde dal Karel Maxmilián přestavět tamní zámek Roztěž v empírovém slohu, podobně jako zámek na moravském panství rodu v Dačicích. Další přestavbu Roztěže podnikl rod v letech 1900 – 1911, přičemž byly do podstavce oltáře v zámecké kapli zazděny kameny z rodového hradu Dahlbergu v Porýní. Fridrich Karel zdědil roku 1810 jméno Dahlberg – Ostein. Fridrich Ferdinand (1822 – 1908) založil na Dačicích ornitologickou sbírku. Rod sídlil na svých panstvích v Čechách a na Moravě do roku 1945.